Plánované změny v zákoně o daních z příjmů související s rekodifikací soukromého práva se výrazně dotknou i oblasti leasingu. Nový § 21d ZDP přinese pro finanční leasing zcela novou definici.
Od roku 2014 by se pojmosloví v oblasti leasingu mělo vyjasnit. Do zákona o daních z příjmů byla totiž doplněna definice finančního leasingu, která tento vztah zřetelně odděluje od klasického nájmu (do roku 2013 se běžně užíval pojem leasing = pronájem). Rovněž dochází k odlišení pojmů:
- v případě nájemního vztahu (příp. pachtu) je předmět nájmu svěřen nájemci (pachtýři), ale u finančního leasingu ZDP hovoří o užívání uživatelem;
- pronajímatel v případě nájmu dostává od nájemce nájemné, kdežto v případě finančního leasingu se jedná o úplatu za užívání.
Finančním leasingem se (pro účely daní z příjmů) rozumí přenechání věci (s výjimkou věci, která je nehmotným majetkem) vlastníkem k užití uživateli za úplatu, pokud je při vzniku smlouvy ujednáno, že:
- po uplynutí sjednané doby převede vlastník užívané věci vlastnické právo k ní (za kupní cenu nebo bezúplatně) na uživatele věci a
- uživatel má na tento převod právo.
Na finanční leasing se nevztahují ustanovení ZDP o nájmu, ale pokud by:
- finanční leasing byl předčasně ukončen anebo
- po uplynutí sjednané doby nedošlo k převodu vlastnického práva na uživatele,
považoval by se vztah pro účely daně z příjmů za nájem, a to zpětně od okamžiku uzavření smlouvy!
Pokud by uživatel přenechal v průběhu užívání (tedy ještě před odkupem) předmět k užívání jiné osobě za úplatu na základě…