Neumožnění kontroly

8.3.3

Neumožnění kontroly

Ing. Zdeněk Burda, Ing. Romana Nováková

Komentář:

Novela daňového řádu změnila koncept zahájení daňové kontroly, kdy odbourala fyzickou přítomnost daňového subjektu nebo jeho zástupce tím, že daňová kontrola je zahájena oznámením o zahájení daňové kontroly, ve kterém je vymezen její předmět a rozsah. Toto oznámení se doručuje. Důvodem této změny jsou časté obstrukce některých daňových subjektů, a to zejména v okamžiku, kdy daňová kontrola měla být zahájena těsně před prekluzí (promlčením) daně. Správce daně má tedy nyní možnost sám si zvolit, který postup při zahájení kontroly zvolí. Typicky je možné, že si správce daně předem telefonicky domluví termín společného jednání s daňovým subjektem, při kterém mu bude zahájení daňové kontroly oznámeno a rovnou i doručeno formou zaprotokolovaného jednání. Faktickou kontrolní činnost pak lze zahájit jak fyzicky u samotného daňového subjektu, tak i korespondenčně vyžádáním si konkrétních účetních záznamů a jiných informací. Rozhodným okamžikem pro přerušení lhůt pro stanovení daně podle § 148 DŘ bude zahájení daňové kontroly (ať již za přítomnosti daňového subjektu nebo korespondenčně). Zahájení faktické kontrolní činnosti je pak korektivem toho, aby nedocházelo ze strany správce daně ke zneužití institutu zahájení daňové kontroly. U jednotlivých subjektů se pak v praxi bude okamžik zahájení kontroly a zahájení kontrolní činnosti pochopitelně lišit, nicméně v kontextu celého případu v případě sporů bude nutno posuzovat, zda kontrolní činnost byla zahájena neprodleně po zahájení daňové kontroly, tedy v mantinelech bezodkladnosti – hovoříme tak o principu materiálního pojetí zahájení daňové kontroly. Je tedy nepřípustné, aby správce zahájil daňovou kontrolu jejím oznámením, a poté nečinil žádné úkony.

Podle § 145 DŘ je správce daně povinen vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání, pokud má indicie, které ho vedou k domněnce, že údaje tvrzené daňovým subjektem v jeho daňovém přiznání nejsou správné, a je zde předpoklad doměření daně. Muže ovšem nastat i situace, kdy vydání předchozí výzvy je nemožné, anebo nežádoucí, s ohledem na specifika dané situace (např. obava správce daně o ztrátě důkazních prostředků). V situaci, kdy správce daně před zahájením daňové kontroly nebude mít vůbec žádné konkrétní informace o správnosti tvrzené daně, pak výzvu ani nelze vydat. V případě, že správce daně pochybnosti o správnosti tvrzené daně měl před zahájením kontroly, a přesto výzvu podle § 145 DŘ nevydal, je jediným důsledkem této nečinnosti správce daně nemožnost vyměřit daňovému subjektu penále, jakmile bude daň na základě takto zahájené kontroly doměřena. Nevydání výzvy podle § 145 DŘ nemá žádný vliv na účinky zahájení kontroly, ale má toliko účinky v nemožnosti vyměřit penále. Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisu, který o něm správce daně vede, a z tohoto spisu má možnost zjistit, zda správce daně pochybnosti o správnosti vyměřené daně měl již před zahájením daňové kontroly.