Novela zákonů v oblasti zamezení dvojímu zdanění v r. 2020 a 2021

2020.24.2

Novela zákonů v oblasti zamezení dvojímu zdanění v r. 2020 a 2021

Jaroslava Pfeilerová

 NahoruI. Zákon o daních z příjmů

Zákon č. 343/2020 Sb., novelizoval několik ustanovení zákona o daních z příjmů, které se týkají mezinárodního zdaňování. Některými změnami jsou pouze upraveny a sladěny pojmy, jiné změny přinesly nové postupy.

§ 37 ZDP mezinárodní smlouva

Důvodová zpráva k zákonu č. 343/2020 Sb. vysvětluje, že novela ZDP přinesla jasné vymezení a sjednocení pojmu "mezinárodní smlouva" a z toho důvodu bylo do zákona o daních z příjmů vloženo nové znění § 37 ZDP. Citované ustanovení po novele již neobsahuje první větu, která zněla: "Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, nestanoví jinak". Podle důvodové zprávy byl tento text nadbytečný, neboť stejné pravidlo vyplývá z článku 10 Ústavy ČR, která má jako zvláštní ústavní zákon přednost před jiným zákonem. Z nového znění ust. § 37 ZDP je zřejmé, že před českým daňovým zákonem mají přednost nejen smlouvy zamezující dvojímu zdanění všech možných příjmů a majetku (tj. mimo daně z příjmů také daně z nemovitých věcí), ale i ostatní mezinárodní smlouvy a dohody.

Současně ZDP nově upřesňuje, že v případě potřeby se budou u mezinárodních smluv uvádět pouze přívlastky týkající se jejího obsahu (např. smlouva upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů) a případně také to, že je smlouva prováděna. Je tomu tak z toho důvodu, že ne každá smlouva, která je součástí právního řádu a je vydána ve Sbírce listin, je ihned prováděna. Z toho důvodu je nutné sledovat začátek jejího provádění, který je vždy uveden v konkrétní mezinárodní smlouvě.

Do ust. § 37 ZDP byl doplněn nový odst. 2, kde je uvedeno, že za mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů se pro účely daní z příjmů považují i zákony upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikcím, které ČR neuznává jako stát (z toho důvodu nelze uzavřít smlouvu). Toto doplnění je velmi důležité, neboť pokud bude při aplikaci některého z ustanovení zákona o daních z příjmů rozhodující skutečnost, zda s konkrétním státem byla uzavřena smlouva o zamezení dvojího zdanění, použije se toto ustanovení stejně i v případech, kdy mezinárodní smlouva uzavřena není, ale existuje český zákon o zamezení dvojího zdanění ve vztahu k dané jurisdikci.

§ 6 odst. 13 ZDP Zdanění nad rámec stanovený v mezinárodní smlouvě

Novelizované znění ust. § 6 odst. 13 ZDP upřesňuje podmínky, za kterých lze daň z příjmů ze závislé činnosti plynoucí za práci vykonávanou mimo naše území započítat na daň v ČR. Daňový rezident podléhá v ČR zdanění ze svých celosvětových příjmů. To znamená, že daňoví rezidenti musí po uplynutí zdaňovacího období podat v ČR daňové přiznání, do kterého zahrnou příjmy z ČR i ze zahraničí. Podle souvisejících okolností lze dvojímu zdanění zamezit (např. metodou vynětí zahraničního příjmu nebo metodou zápočtu v zahraničí zaplacené daně). Postup zamezení dvojímu zdanění je stanoven v ust. § 38f ZDP a v příslušné mezinárodní smlouvě o zamezení dvojímu zdanění. V souladu s novelizovaným ust. § 6 odst. 13 ZDP musí poplatník (daňový rezident ČR) sledovat, jak (jakou sazbou) je zdanění konkrétního příjmu sjednáno v mezinárodní smlouvě. Jestliže je ve státě zdroje odvedena daň nad rámec sjednaný v mezinárodní smlouvě (např. z důvodu neznalosti nebo neprokázání daňové rezidence poplatníka ve smluvním státě), nelze daň nad rámec mezinárodní smlouvy započítat na daň v ČR.

Obdobná situace může nastat v případě, kdy konkrétní příjem ve státě zdroje na základě ujednání ve smlouvě nepodléhá zdanění, a přesto je daň odvedena. Také v tomto případě nelze nesprávně odvedenou daň v zahraničí započítat na daň placenou v ČR.

Příklad

Příjem dosažený v zahraničí

Zaměstnanec české společnosti byl vyslán na 4 měsíce k německé mateřské společnosti. Mzdu tomuto zaměstnanci vyplácela česká společnost. Při odvodech daně z příjmů ze závislé činnosti zaměstnavatel musí postupovat podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění č. 18/1984 Sb., uzavřené mezi ČR a Německem (článek 15 - Zaměstnání). Podle smlouvy podléhají příjmy ze zaměstnání zdanění ve státě, ve kterém je práce vykonávána. V odstavci 2 článku 15 smlouvy je však uvedena výjimka, která je podmíněna současným splněním tří podmínek. Při splnění následujících podmínek nepodléhají příjmy českého zaměstnance v Německu zdanění:

• práce budou na území Německa vykonávány krátkodobě (méně než 183 dnů příslušného kalendářního roku),

• mzda bude zaměstnanci vyplácena českou společností,

• mzda zaměstnance nepůjde k tíži stálé provozovny zřízené českou společností na území Německa.

Vzhledem k tomu, že v popisovaném případě byly splněny všechny tři podmínky stanovené mezinárodní smlouvou, podléhá příjem zaměstnance české společnosti zdanění pouze v Česku. Pokud byla daň odváděna (např. z neznalosti) německému správci daně, nelze ji započítat u zaměstnance na daňovou povinnost v ČR a je nutné např. žádostí o refundaci žádat o vratku daně v Německu.

Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP také stanoví, že příjem ze závislé činnosti lze snížit o daň odvedenou v zahraničí, kterou nebylo možné v předchozím roce započítat na daň v ČR. Tato situace je znázorněna v následujícím příkladu, kdy z daně zaplacené v zahraničí za rok 2019 ve výši 134 000 Kč, poplatník mohl na daň v ČR za rok 2019 započítat 100 500 Kč, o rozdíl ve výši 35 460 Kč mohl snížit příjem ze závislé činnosti za rok 2020.