Zorganizuje-li zaměstnavatel pro své zaměstnance školení v zahraničí, je třeba být obezřetný a řešit řadu souvisejících daňových i pracovněprávních otázek. O tom se můžete přesvědčit i v odpovědi na dotaz, který jsme v souvislosti s problematikou vzdělávání a cestovních náhrad řešili. Situace nemusí být i s ohledem na následné dokazování před správcem daně vůbec jednoduchá...
NahoruZadání dotazu
Firma plánuje výjezdní zasedání do Rakouska s tímto programem:
- dopoledne bude připravené pro zaměstnance školení
- odpoledne bude osobní volno a
- večer společné posezení a vyhodnocení uplynulého období.
Otázky z praxe:
1) Jak řešit situaci z hlediska cestovních náhrad, když bude poskytnuto bezplatně jídlo - ráno a večer (příp. bude domluven i oběd)?
2) Jak posuzovat danou situaci z evidence pracovní doby, resp. mzdy, když by školení probíhalo denně cca 5 hodin - co zbývající 3 hodiny do 8hodinové pracovní směny? Jedná se o výkon práce, když se jedná o povinnou firemní akci?
3) Pokud by toto zasedání bylo od čtvrtka do soboty, jak pak nahlížet na sobotu z hlediska cestovních náhrad a výkonu práce (budou příplatky za sobotu?), pakliže bude ještě v sobotu školení?
4) Jak pohlížet na sobotu, pokud bude jenom cesta domů bez školení?
5) Protože se jedná o cestu do zahraničí, je nutné, aby firma pojistila zaměstnance? Či si musí každý zajistit pojistku sám a firma pak proplatí? Bude se jednat o benefit k dodanění?
NahoruŘešení
Autor odpovědi: Ing. Martin Děrgel
Již jsem pár takovýchto „školení“ řešil – zubaři v Maroku, lékárníci na tropických ostrovech, manažeři automobilky na Islandu... Mám proto za to, že tomu rozumím správně, že firma plánuje pro vybrané zaměstnance rekreační pobyt v Rakousku, který by ráda daňově uplatnila a přirozeně by benefit neměli zdanit ani zaměstnanci. Slyším ten povyk, že to tak není a půjde prokazatelně o poctivé a odborně náročné školení… Proč ale neproběhne ve firemních prostorech nebo poblíž, šetřilo by to čas lidí i kapsu firmy. Ano, připouštím, že pro konání školení v cizině může mít firma rozumné technické, ekonomické nebo jiné dobré důvody. Jen jsem chtěl tazatele upozornit, že musí počítat s a priori podezřívavým přístupem správce daně, který za tím bude vidět zastřený zaměstnanecký benefit a důkladně výjezdní zasedání prověří – to mi věřte! A to klidně až za tři roky. Je moudré se poučit u firem, kterým byly zahraniční pracovní cesty vyhozeny z daňových výdajů, a že jich je… Z poslední doby doporučuji třeba judikát Nejvyššího správního soudu, který rozhodnutím č. j. 8 Afs 313/2021-45 zamítl kasační stížnost podobné kauzy. A to šlo prosím pěkně o protřelého advokáta, který údajně lítal po světě za klienty – které tam skutečně měl. Takže věcně zřejmě šlo o daleko vážnější důvod, než v dotazovaném případě možná pouhého výjezdního zasedání firmy, které asi mohlo být i v ČR. Z judikátu stručně vybírám…:
- „(…) Žalobce totiž nepředložil žádné relevantní důkazy, jimiž by prokázal, že zahraniční cesty … skutečně podnikl v příčinné souvislosti se svým podnikáním, za účelem dosažení zisku. …
- (…) z § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů plyne, že „se výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně odečtou (od dosažených zdanitelných příjmů) ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Základní podmínkou daňové uplatnitelnosti výdaje je tedy, aby byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Povinnost tvrzení i břemeno důkazní ohledně existence a výše vynaloženého výdaje i ohledně jeho účelu nese poplatník.
- (…) Dlužno dodat, že městský soud (a nakonec ani daňové orgány) nijak netvrdil, jak naznačuje stěžovatel, že by každá zahraniční pracovní cesta advokáta měla být vyúčtována „jako příloha daňového dokladu/faktury“. Naopak v souladu s ustálenou judikaturou v bodech 82 až 84 výslovně uznal, že postačuje prokázání, že cestovní výdaje byly v přímé souvislosti s očekávaným příjmem. (…)“
Připomínám obecné daňové zásady § 8 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p.p. Zejména že rozhodující je skutečný stav – který je poplatník povinen prokázat - a nikoli zastírající jen formálně právní stav, a zákaz zneužití veřejného (daňového) práva… Tolik dobře míněné varování a nyní k věci. Půjde čistě o pracovní cestu bez soukromého benefitu. Řešme otázky: Výjezdní zasedání do Rakouska. Dopoledne školení, vzdělávání - odpoledne osobní volno, večer společné posezení plus vyhodnocení uplynulého období. Jak řešit z hlediska:
1) "cestovních náhrad, když bude poskytnuto bezplatně jídlo - ráno a večer (je však možné, že bude domluven i oběd)"
Co přesně se rozumí „bezplatným jídlem“, které má za následek povinné krácení zahraničního stravného, uvádí § 163 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („ZP“):
- „Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), …“
Jedná se tedy o jídlo – snídaně, oběd, večeře, případně i druhá večeře apod. - které dotyčný zaměstnanec nehradí, finančně na něj nijak nepřispívá. Přičemž je úplně jedno, zda jej hradí zaměstnavatel, obchodní partner nebo kdokoli jiný! O „bezplatné jídlo“ by nešlo, pokud by si samotný zaměstnanec objednal stravovací službu a také jí poskytovateli uhradil – přičemž je úplně jedno, že k tomu využil platební kartu zaměstnavatele, což se považuje za čerpání zálohy na cestovní výlohy. Načež by mu nemohlo být nijak kráceno zahraniční stravné ve smyslu § 170 odst. 5 ZP. Částka za jídlo objednaná zaměstnancem by byla jeho soukromým výdajem, který není součástí cestovních náhrad. Pokud by mu jí zaměstnavatel přesto uhradil, pak nepůjde o jeho daňově uznatelný výdaj a pro zaměstnance se bude jednat o součást zdanitelného i zpojistitelného příjmu ze závislé činnosti.
Pokud skutečně zaměstnanec obdržel „bezplatní jídlo“, pak je nutno adekvátně krátit nárok zaměstnance na zahraniční stravné podle § 170 odst. 5 ZP. Daňovým výdajem (nákladem) zaměstnavatele je pak…
